Blogeři a znalci odvětví „metaverza“, jako je John Hanke, ukázali, čím vším se nový digitální vesmír nestal. Jak John tvrdí, běžní lidé si po dvou letech používání Zoomu, DoorDash, cloudového softwaru nebo zábavních platforem, jako je Netflix, zvykli zůstávat doma. Covid byl dokonalou bouří, která lidi přiměla vyzkoušet rozšířenou realitu, smíšenou realitu, virtuální realitu a nové formy komunikace.

Zároveň však tvrdí, že firmy musí udělat víc, aby se vyhnuly tomu, před čím varují vědeckofantastické romány Neala Stephensona, Williama Gibsona a Ernesta Clinea: „dystopické budoucnosti, v níž se technologie vymkla kontrole“.

Proto v posledních dvou letech zaznamenaly největší pokrok alternativní komunikace, sběr dat a budování projektů metaverza. Nové blockchainové projekty jako The Sandbox, pokroky v hardwaru a širší přístup k novým technologiím posouvají hnutí „metaverza“ kupředu. Zatímco „metaverzum“ jako koncept mnohé láká jako námět zábavného filmu nebo kontroverzní knihy, v naší realitě je „metaverzum“ úplně jiný příběh.

Kde má „metaverzum“ své kořeny?

První koncepty digitalizace a virtuální reality představil v roce 1982 film Tron. Inspirace režiséra Lisbergera pro Tron sahá do roku 1976, kdy ho zaujaly videohry. Vidíme, jak hluboko sahají kořeny dnešního skutečného metaverza. Myšlenky, které se objevily dříve, se nyní vracejí v mnohem pronikavější podobě.

Novější koncepty, jako je Ready Player One Ernesta Clinea, se soustředí na alternativní digitální realitu, do níž všichni utíkají před skutečností. Tato realita opouští offline svět ve prospěch digitálního vesmíru. Zatímco někteří lidé tento nový způsob života prosazují, jako společnost bychom se podle Johna Hankeho měli soustředit na to, abychom takovou dystopickou budoucnost neuvedli ve skutečnost. Jakkoli je koncept „metaverza“ zajímavý, tyto vědeckofantastické romány a filmy by nám měly sloužit jako varování, jak k rychle se vyvíjejícímu technologickému světu nepřistupovat.

Nakolik by se společnost měla přizpůsobit digitálnímu světu?

Mnozí tvrdí, že technologie by neměly ovlivňovat naše životy v takové míře. Skutečnost je ale taková, že se k životu jen v digitálním světě spíše blížíme. Musíme vytvořit propojení mezi digitálním a přirozeným světem, abychom měli důvody věnovat se svým obvyklým každodenním činnostem. Abychom měli stále důvod kontaktovat přátele, chodit do kavárny, mluvit spolu, sportovat a užívat si život tak, jak tomu v otevřených společnostech vždy bylo.

Oprávněně se nabízí otázka, kde přesně leží hranice mezi digitálním a přirozeným světem – hranice, za kterou se „metaverzum“ stává skutečností. Dokud budeme brát v úvahu všechny své základní lidské potřeby, bude to prostě lepší svět. Lepším světem rozumíme svět, v němž jsou po ruce všechny nástroje, data, informace, služby a interaktivní technologie.

Rozmach interaktivních technologií nás vede k dalšímu rozvoji nástrojů a zařízení, s nimiž budujeme lepší budoucnost. Pokud vám tyto koncepty Webu 3.0 připadají vágní, je to proto, že jsou stále do jisté míry otevřené a nedefinované. Nástroje, o které bychom se měli snažit, by však měly být takové, aby je s dostatečnou praxí mohla používat většina lidí, ne-li všichni.

Jak nástroj vytvořit, je samostatná kapitola. Fyzické nástroje se liší od nástrojů vyvinutých jako software v digitálním vesmíru, ale princip „nástroje“ zůstává stejný. Když člověk vezme štětec a plátno, může namalovat obraz. Když použije počítač a program, může namalovat digitální obraz. Tyto digitální aplikace své skutečné protějšky nenahradily. Přinesly jen alternativní způsob, jak určitý úkol provést.

Případová studie předních nástrojů „metaverza“

Právě tyto jednoduché, ale užitečné nástroje jsou tím, o co se budoucí generace už nemusí starat a co mohou využít k vytvoření něčeho nového. V jistém smyslu mohou navázat tam, kde předchozí generace skončily. Stačí, když nástroj využijí k vytvoření něčeho, co se může uchytit po celém světě. Firmy velikosti Meta (dříve Facebook) i jednotlivci jako Phil Libin vytvářejí nástroje, které přesahují naši představivost.

Jednou z takových firem je švýcarská Eyeware Tech, která vyvíjí čistě softwarovou technologii sledování hlavy a očí pro webkamery a 3D senzory. Jejím cílem je rozvíjet přirozené propojení mezi lidmi a jejich zařízeními. Software pomocí specializovaného senzoru aktivně sleduje pohyb hlavy a očí a zobrazuje tyto pohyby na monitoru počítače.

Technologie nezávislá na platformě umožňuje interakce v reálném světě, které nabízejí nový způsob propojení člověka a stroje. Výsledky nejsou jen vágním příspěvkem. Eyeware Beam (dnes Beam Eye Tracker iOS App) umožňuje akademický výzkum vizuální pozornosti a širšího spektra lidského chování. Při živém streamování a tvorbě videoobsahu vytváří aplikace Eyeware Beam pro iPhony a iPady interaktivní prostředí mezi streamerem a jeho publikem díky překryvné vrstvě eye trackeru.

Vyšší smysl „metaverza“

Myšlenka, že technologie mají sloužit našim potřebám, a ne naopak, byla, je a vždy by měla být cestou, kterou se lidstvo ubírá. Abychom zvládli nové příležitosti a výzvy, musíme se snažit lépe porozumět světu kolem nás a komunikovat s ním. Svět sám je informací. Chceme-li tyto informace vnímat, můžeme ke sběru a interpretaci dat využít zrak, sluch, čich a hmat.

Nebo můžeme využít řadu nástrojů, které už máme k dispozici. Mohli bychom využít „metaverzum“ ke sběru informací o tom, jak budovat naši společnost. Příležitosti však přináší právě možnost volby a dostupné možnosti přinášejí kroky, které Web 3.0 potřebuje.

Software jako Eyeware Beam nebo AMD Privacy View tyto další příležitosti přináší. Díky sledování pohybu očí v reálném čase a jeho převodu na informace má takový software řadu využití: systémy monitorování řidiče, kde lze data o lidských chybách využít k bezpečnostním tipům za jízdy, integraci se zařízeními pro virtuální realitu, výcvikové simulátory, pohlcující interakce při živém streamování, a dokonce i robotické aplikace. Nemluvě o množství dalších aplikací a softwaru, které máme k dispozici. Ať tak či onak, trend stále výkonnějších a menších počítačů znamená, že software jako tento jen rozšiřuje cenný arzenál nástrojů, které můžeme nosit v kapse a aktivně používat.

Doufáme, že tyto koncepty vyvinuté s algoritmy počítačového vidění a AI se strojovým učením od Eyeware Tech povedou nezávislé vývojáře softwaru k tomu, aby své nápady realizovali s přístupem k API Eyeware Beam pro sledování hlavy a očí. Když technologiemi posilujeme ostatní, můžeme budovat lepší budoucnost, kterou utvářejí jednotlivci, a ne jen několik mocných firem. Ať už s Eyeware Tech, nebo s jakýmkoli jiným softwarem.